Čaj o páté

Britská celospolečenská tradice přátelských setkání s jídlem a pitím v odpoledním čase, okolo 15:30 až 17 hodin vznikla  teprve v polovině 19. století, za doby vlády krále Eduarda (Edwarda) VII., syna královny Viktorie a otce budoucího krále Jiřího (George) V, který byl dědečkem nedávno zesnulé královny Alžběty II. Pořádání odpoledních čajů, tzv. tea time, existuje teprve necelých 200 let, jedná se ale o hluboce zakořeněný zvyk, který je i v novodobé Británii stále láskyplně udržován a pěstován, i když od doby svého vzniku přece jen doznal jistých změn:  stal se méně formálním ale pro většinu lidí již není běžnou součástí dne, ale spíše sváteční událostí. Na druhou stranu, britský zvyk se rychle rozšířil do celého západního světa, kavárny a hotelové restaurace nabízející ve svém jídelníčku Čaj o páté či Odpolední čaj naleznete i u nás.

Edwardiánské období se mimo jiné vyznačovalo i tím, že i v bohatých domácnostech býval po ranní snídani servírován pouze lehký oběd a pak až kolem 7-8 hodiny večerní vydatná večeře. Anna Maria Russel, vévodkyně z Bedfordu jednoho dne roku 1840 usoudila, že v pozdním odpoledni bude mnohem příjemnější než zase hlady čekat na ještě značně vzdálenou večeři, dát si horký čaj a něco malého k němu. Cítila se pak tak svěže a uspokojeně, že se rozhodla toto 3. jídlo dne opakovat pravidelně a navíc se o nový zvyk podělit se svými přáteli. Jako žena z vysoce postavených kruhů (celoživotní přítelkyně královny Viktorie) se stala vzorem pro ostatní šlechtu.

Odpolední pití čaje s malými sendviči a koláčky však zpopularizoval až londýnský hoteliér Langham, který jako první v Británii v roce 1865, při otevření ve své době ultra moderního hotelu stejného jména, zařadil Odpolední čaj na menu své hotelové restaurace. Kolem roku 1880, už byl Afternoon Tea společenskou módní událostí, odehrávající se v domácích salonech mezi 16-17 hodinou, kam ženy z vyšších tříd chodily v dlouhých róbách, s kloboukem a rukavičkami. 

Na konci 19. století se čaj jako takový stal dostupnější a rituál jeho odpoledního pití s něčím malým, chutným k jídlu, se rozšířil po celé Británii i v rámci střední třídy. Ve 20. letech minulého století začala v hotelech, hojně navštěvovaných i střední třídou, k odpolednímu čaji vyhrávat také hudba, a dala tak vzniknout i u nás ve své době velmi populárním "Čajům" s tancem.

Žádná rychlá svačina. Pro gastronomický rituál, který povyšuje odpolední posezení s přáteli na něco víc, je důležité i vhodné stolní nádobí. Nevěřili byste, že čaj v krásném klasickém šálku s ouškem opravdu chutná jinak, než ten z "obyčejného" hrnku. A příprava a následné nalévání čaje z konvice je také úplně něco jiného než si jen zalít sáček. Jako základ si proto pořiďte alespoň 2 čajové šálky s podšálky a čajovou konvici, v ideálním případě doplněnou o cukřenku a konvičku na mléko. 

Čaj má být horký, silný, voňavý a velmi kvalitní. Nejlépe chutná podávaný v pěkných a elegantních, předem nahřátých, šálcích. Společensky přijatelná doba trvání odpoledního čaje je 1-1,5 hodinky.

Výběr správného odpoledního čaje je kruciální záležitostí, jaký tedy vybrat? Tak například Earl Grey – klasický černý čaj, ovoněný bergamotem. Nebo aromatický zelený indický Darjeeling, vonící po mandlích a muškátovém víně. Milovníky zelených čajů potěší také jasmínový či ochucený zázvorem. Nabídnout můžete i jemné čaje bílé, nicméně čím delikátnější čaj, tím méně se k němu hodí jíst, protože chuť jídla jeho tóny přebije. Pro nastávající zimní období se tak výborně hodí černý vánoční čaj Tsarevna, s podmanivým aroma pomerančové kůry, hřebíčku, vanilky a mandlí. 

Vyberte si zkrátka čaje s intenzivní chutí, kterým neuškodí kapka mléka a cukr, popřípadě citron nebo med. Výběr dochucovadel však nechte vždy na svých hostech a nikdy nemíchejte mléko s citronem! Pravidlo je takové, že do šálku nejdříve vložíte cukr a citron a teprve pak zalijete čajem z konvice. Avšak v případě, že chcete čaj s mlékem, nalijete nejprve do šálku čaj a pak teprve mléko.

Jak ale dosáhnout správného dávkování? Jedna čajová lžička na osobu a šálek je nepsaným zákonem, jenže sami podle své zkušenosti musíte posoudit, co je příliš slabé a přidat anebo moc silné a ubrat...Neexistuje totiž žádné přesné vodítko k tomu, kolik lístků čaje černého, zeleného nebo bílého použít, množství si musíte u každého druhu objevit sami a až zkušenost dělá mistra.  

Jsou tři možnosti přpravy: 

• Čaj vsypete rovnou do konvice, kde bude mít dostatek prostoru na rozvinutí lístků, které pak ale budete muset z konvice speciálním sítkem či lžičkou lovit.
•  Použijete čajové vajíčko či jeho modifikace, což je zejména pro velkolisté čaje nepříjemně malý prostor, ale zase nebudete muset lovit lístky po celé konvici. Chuťový výsledek však bývá lepší při použití metody první.
• Podlehnete svodům v sáčcích baleného čaje, jehož příprava je o dost jednodušší, dalo by se říci, že při dodržení pokynů na obalu nic jednoduššího ani není...

Teplota vody je zásadní pro rozvinutí charakteristické chuti a barvy. Voda vroucí (100 °C) anebo právě přešlá varem je ideální k přípravě černého čaje a většiny druhů oolong. Pro zelené a bílé čaje je však vařící voda příliš horká, ideální je o 30–40 stupňů méně. Doporučenou teplotu najdete vždy na obale a chcete-li si svůj šálek opravdu vychutnat, je její dodržení jednou ze zásadních podmínek.

Vlastní louhování čaje je kapitola sama pro sebe a velká alchymie. Nejdůležitějším hlediskem je velikost lístků – čím větší jsou, tím je nutná delší doba pro dosažení optimální chuti a platí, čím přesněji dodržíte doporučený čas, tím bude čaj lepší.

V neposlední řadě hraje svou roli i voda, kterou na přípravu použijete. Její kvalita opravdu výrazně ovlivňuje chuť i vůni. Jak udávají James W.Pratt a Diana Rosen ve své knize Rádce milovníka čaje, zejména pro černé čaje jsou nejvhodnější mírně alkalické (zásadité) vody s nízkým obsahem minerálů, s pH 7,9. Používáním filtrů Brita můžete i upravenou vodu z kohoutku přeměnit na výbornou tekutinu k přípravě oblíbených nápojů, nejen čaje.

Jak už víte, při pořádání odpoledního čaje kromě vlastního dobrého, raději sypaného čaje v konvici, připravujeme i chutnou svačinku. Sendviče, muffiny, dortíky, koláčky a sušenky – všechno malé je vhodné. Důležité je mít na paměti, aby jako doprovodné porce k výbornému čaji bylo vždy něco, co lze jednoduše jíst rukama. 

Správná prezentace pochutin má také svá pravidla. Tradice žádá servírovat na třípatrových etažerkách, kde první patro obsadí drobné pečivo, máslové sušenky, patro pod ním nadýchané rolky (scones), někdy plněné šlehačkou, popřípadě piškotové mini dortíky a úplně dole pak malé, úzké tzv. prstové (finger) sendviče, klasikou jsou ty okurkové. K odpolednímu čaji se výborně hodí i s čerstvým sýrem a uzeným lososem nebo vajíčkové.

Obecně vzato, podnos na dort nebo mělká mísa na ozdobné noze či talíř servírovací udělá službu podobnou.

Přestože všechny pochutiny by měly být maximálně na 2-3 kousnutí, kromě podnosů na dobroty k čaji jsou nezbytností i dezertní talířky.

Pro některé složitější dezerty je pak nutné přece jen využít i dezertní vidličky.

Samozřejmostí jsou nahřáté krásné čajové šálky i konvice. Ta porcelánová na stole krásně vypadá, je sama o sobě lehká, a tak se s ní i dobře manipuluje. Keramická je zpravidla těžká, ale zase dlouho drží teplo. Další variantou je konvice ze stříbra... Potřebovat budete také čajové lžičky na zamíchání přísad. Čajové lžičky mají většinou tvar mušle, což vychází ze skutečnosti, že prapůvodně se opravdu na míchání čaje v šálku mušle používaly. Luxusní čajové lžičky jsou stříbrné, ale pro dnešní časy postačí i kvalitní nerezová ocel. Pro správné dávkování potřebujete speciální lžičku – odměrku na čaj. 

Hezké je mít k dispozici i malou vidličku se dvěma hroty na citron, která pomůže dopravit nabodnutý plátek přesně tam, kam právě potřebujete. Stylovým doplňkem je pak mléčenka, tedy konvička na mléko, a především cukřenka s kostkovým cukrem, ke které jsou nezbytností kleštičky na cukr. Dáte-li přednost cukru v krystalcích, pak potřebujete speciální lžičku na cukr. Hodit se bude i nerezové nebo porcelánové čajové sítko či sběrná lžička, kterými naberete zatoulané čajové lístky. V neposlední řadě je vhodná i malá, odkapová miska nebo hlubší talířek na zachytávání kapek z konvice, aby nepotřísnily ubrus. 

Mimochodem kvalitní ubrus, lněný nebo damaškový, je také důležitou součástí 5 o´clock tea. V Británii jsou stále populární i různě tvarované látkové poklopy, které pomáhají udržet správnou teplotu čaje v servírovací konvici.

Afternoon Tea či Five o´clock tea, tedy Odpolední čaj či Čaj o páté a High Tea, (který do češtiny nepřekládáme) sice představují horký silný čaj a jídlo, nicméně se zlou byste se potázali, pokud si myslíte, že se jedná o to samé. 

Zásadních rozdílů je několik, začneme časem. Odpolední čaj je servírován okolo 16 hodiny a High Tea v pozdějším odpoledni až brzkém večeru (17-19).

 Budeme pokračovat výškou stolu. High Tea je servírován k velkému stolu se židlemi s opěradlem, a představuje v podstatě večeři. Do dnešních dnů tak někteří lidé v Anglii termín tea používají namísto slova dinner nebo supper (večeře). Naproti tomu Odpolední čaj má být servírován k čajovému, nízkému stolku jako 3. jídlo dne, po kterém ještě večeře bude následovat. Někdy bývá Čaj o páté nazýván Low Tea a vy už budete vědět proč...

Dále se podíváme a srovnáme skladbu a vydatnost pokrmů – v případě High Tea se jedná o vydatné jídlo v podobě masa nebo ryb, brambor, chleba a zeleniny, servírované s hrnkem teplého čaje, po celodenní těžké práci. Čaj o páte je koncipován jako společenská událost, kde ke konverzaci rodiny či přátel je podáván čaj, vesměs v krásném porcelánu, a k tomu servírovány drobné sladké i slané pochutiny. 

A srovnávání zakončíme, jak jinak než třídním původem. Tradice High Tea vznikla na počátku 19. století v řadách těžce pracujících, kdy představoval pro nižší střední a pracující třídu v mnoha případech hlavní jídlo dne. No a kde a jak vznikla tradice čajů o páté již víte – když příslušnice nejvyšší šlechty dostala opravdový hlad...