Kuchyň dělá člověka: Renáta Fučíková

Kuchyň dělá člověka je pravidelná série fotografa Derecka Harda, držitele ocenění Czech Press Photo. Nejsou to jen šaty, co dělají člověka. U nás v Potten & Pannen-Staněk věříme, že nejen oblečení odráží to, jací jste, ale stejným způsobem o vás vypovídá i vybavení vaší kuchyně a to, jakým způsobem vaříte.
Proto vás každý měsíc pozveme domů k zajímavým osobnostem z české a slovenské scény a necháme vás nahlédnout pod pokličku jejich kuchyně.

Kde momentálně bydlíte a s kým?

Bydlím na Starém Městě, v samém centru Prahy. Už po léta šťastně vdaná, teď už v prázdném hnízdě, jen s manželem.

Sdílíte obydlí také s nějakými němými tvářemi? 

Bydlí s námi Barry, náš goldendoodle. Vždycky jsem měla nějakého psa, jako malá setra, pak pointra. S manželem jsme dvakrát měli maličkého boloňáčka a teď zase velkého huňatého hafana.

Jak byste popsala svoje bydlení v jedné krátké větě.

Moderní byt v moderním domě, v jedné z nejstarších pražských ulic.

Naše sbírka talířů, mezi nimi moje ilustrace a fotka dědečka, historika z Tábora.

Platí u vás doma, že kuchyně je srdcem bytu?

To u nás funguje, návštěvy přijímáme zásadně v kuchyni. Bohužel, není moc velká, v době stavby celého činžáku byla koncipovaná jen jako přípravna jídel. My z ní udělali i jídelnu a já dokonce občas pracovnu. U jídelního stolu ráda také píšu na notebooku.

Čeho si na vaší kuchyni nejvíce považujete a proč? 

Mám ráda naši kuchyňskou linku, kterou skvěle navrhla moje sestra, architektka Alena Lexová. Byli jsme s bytem už sžití, takže všechny funkce vyplynuly z našich zvyků a potřeb.

Vyjmenujte tři věci, bez kterých se neobejdete v kuchyni? 

U nás vaří můj muž. Je skvělý kuchař. Dělá nejraději paellu, takže nepostradatelná je litinová pánev s uchy.  Taky potřebuje skoro pořád parmezán. A já zase peču, takže potřebuju různé formy a plechy.

Jaká ingredience Vám nikdy nesmí chybět v lednici nebo ve spíži?

Pro mé pečení musí být ve spíži kardamom a ořechy, v lednici pak dobré máslo.

Co jste naposledy upekla?

Letos bohužel byla sezóna bez vlastního ovoce a ořechů z naší zahrady, jinak bych byla dělala tarte tatin, štrúdly a různé crumbly. Takhle můžu říct, že jsem naposledy pekla flammkuchen. To teď po loňské návštěvě Švýcarska peču hodně často.

Považujete se za dobrou kuchařku? Co byste uvařila vzácné návštěvě, kdybyste chtěla udělat opravdu dojem?

Nejsem asi špatná kuchařka, ráda vařím a peču kosmopolitní věci. Ale tisíckrát lepší kuchař je můj muž, Filip Heyduk. Takže když chci naše hosty uctít, poprosím jeho, aby něco připravil. A hosté vesměs upadají v mdloby. Nad jeho řeckými, španělskými, italskými či arabskými jídly. A vůbec to nemusí být maso. On je prostě přirozený kuchařský talent, ačkoliv je grafický designér.

Co Vy a hudba? Co si ráda pustíte třeba při vaření? 

Hudbu si pouštím k tanci. K vaření ani ke kreslení ne. 

Která světová kuchyně je Vaše nejoblíbenější? 

Cokoliv mediteránského. Pak kuchyně z asijských hor – severní Indie, Pákistán. A Korea! Cokoliv korejského! Ta kombinace pálivé zeleniny s čistým masem, korejské barbecue, kimchi, obilný čaj! Byla jsem v Koreji čtyřikrát a nesmírně mě zaujala. I po gastronomické stránce.

Máte oblíbený nějaký originální pokrm, u kterého byste se podělila o recept s našimi čtenáři? 

Dneska jsem pekla rychlé sušenky. 

Vyzkoušejte sušenky podle Renáty.

Preferujete sladké nebo slané?

Ráno sladké. Jogurt, croissant. A pak už jen slané. A klidně se vyhnu na dlouho masu.

Hranolky nebo salát?

Salát, nějaký rafinovaný, prosím.

Kávu nebo čaj?

Kávu, ale s mlékem, prosím. Flatwhite, pokud možno.

Kdybyste si mohla vybrat kohokoliv na světě (žijící i nežijící osobnost), s kým povečeříte, bylo by to:

S Ludvíkem XIV. To musel být zážitek. Nikdo nesměl začít jíst, dokud on jedl, dokud nedal pokyn. A začaly se tehdy ve Francii zavádět ony rafinované recepty. Zajímala by mě tehdejší zmrzlina a třeba artyčoky. A ráda bych si s ním popovídala. S nedotknutelným Sluncem.

Dáváte přednost velkým hostinám, kdy se sejde hodně lidí u jednoho stolu, nebo jste spíš pro komornější stolování?

Mám moc ráda velké stoly a velké hostiny. Čím jsem starší, tím víc. Hodně lidí, zábavu u stolu, ochutnávání z cizích talířů.

Patří k výjimečným okamžikům u vašeho stolu i nějaký slavnostní jídelní servis? 

Máme slavnostní misky na kosti, jsou asi 150 let staré. A jiné zděděné servisy z té doby mám schované anebo rozvěšené po stěnách. Nádherné kobaltem zdobené talíře, majoliku, lidové misky.

K jídlu patří neodmyslitelně i pití. Povíte nám, jaké máte ráda alko a nealko? 

Začnu nealkem: čistou vodu. Na chalupě ji máme dokonalou, z lesních pramenů přivedenou obecním vodovodem. Alko – zásadně víno. Od října do dubna červené, raději těžší. Zbytek roku suché bílé, nejraději ale pravé prosecco anebo cavu.

Co byste doporučila za kuchyňskou vychytávku, kterou jste objevila v poslední době? 

Jak už jsem řekla, zachutnalo mi švýcarské flammkuchen. Tenký slaný koláč, vlastně jen placka těsta obložená cibulkou, špekem, plátky rajčat.

Co Vám ve vaší kuchyni chybí, aby se stala kuchyní snů?

Asi nám chybí prostor. Docela ráda bych se rozpřáhla s pečením, ale není kam dát robot, rozložit plechy. Ale vlastně to tolik nevadí, alespoň neskuhráme, že jsme zase přibrali.