Olga patří k velkým odborníkům současného umění a její vytříbený vkus se odráží také ve smyslu pro módu a design a samozřejmě i v bydlení. A jak to má s kuchyní a vařením?
Nejen to poodhalí další díl seriálu Kuchyň dělá člověka.
Kuchyň dělá člověka
Kuchyň dělá člověka je pravidelná série fotografa Derecka Harda, držitele ocenění Czech Press Photo. Nejsou to jen šaty, co dělají člověka. U nás v Potten & Pannen –Staněk věříme, že nejen oblečení odráží to, jací jste, ale stejným způsobem o vás vypovídá i vybavení vaší kuchyně a to, jakým způsobem vaříte.
Proto vás každý měsíc pozveme domů k zajímavým osobnostem z české a slovenské scény a necháme vás nahlédnout pod pokličku jejich kuchyně
Kde momentálně bydlíte a s kým?
Bydlím v holešovické Marině a v bytě se občas mihnou moje děti, co studují v Británii.
Sdílíte obydlí také s nějakými němými tvářemi?
Ne, pouze sochy.
Jak byste popsala svoje bydlení v jedné krátké větě?
Galerie se současným uměním s extra prostorem na boty s podpatkem. Nebo možná laboratoř se sochami.
Holešovický exteriér z 9. patra rámuje jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, berlínskou hvězdu Martina Edera a jeho akt z naší poslední sólo show.
Platí u vás doma, že kuchyně je srdcem domu/bytu?
Ano.
Čeho si na své kuchyni nejvíce považujete a proč?
Líbí se mi, že je černá.
Vyjmenujte tři věci, bez kterých se neobejdete v kuchyni.
Miluji kávovar, lednici a myčku.
Digitální váha Zwilling Enfinigy.
Mísa i lžíce jsou od francouzské značky Emile Henry.
Jaká ingredience vám v lednici nebo ve spíži nikdy nesmí chybět?
Mám tajnou kolekci mnoha náhodných asijských pálivých omáček, které trochu impulzivně přidávám do jídel.
Co jste naposledy uvařila/upekla?
Když pozvu přátele, úspěch mívám s pečeným květákem a kachnou.
Považujete se za dobrou kuchařku? Co byste uvařila vzácné návštěvě, kdybyste chtěla udělat opravdu dojem?
Nepovažuji, ale maskuji to tím, že vařím jednoduchá jídla – steaky, saláty… Jednou za rok vařím obrovský kotel typické slovenské kapustnice se spoustou masa a klobásy. Když ji tak trochu povinně jedí kolegové v galerii, předstírají, že je výborná, aby se nedotkli mých citů.
Co vy a hudba? Co si ráda pustíte třeba při vaření?
Hudbu mám vždy. Jedu pořád autisticky kombinaci funky a teď třeba remixy Portishead.
Vlevo Bubliny od Jiřího George Dokoupila, vpravo Andrej Dubravský a dystopické hlavy na stole jsou od studenta Akademie Ondřeje Plívy.
Chodbu prozařuje kulatý objekt od Ašota Haase nalevo.
Která světová kuchyně je vaše nejoblíbenější?
Asi italská – steaky nebo seafood.
Máte oblíbený nějaký originální pokrm, u kterého byste se podělila o recept s našimi čtenáři?
Preferujete sladké, nebo slané?
Slané.
Hranolky, nebo salát?
Hranolky miluji, ale jím salát.
Kávu, nebo čaj?
Kdysi jsem pila colu light, teď nejvíc zázvorový čaj.
Kdybyste si mohla vybrat kohokoliv na světě (žijící i nežijící osobnost), s kým povečeříte, byl by to:
Nějaký mužský hrdina románů Philipa Rotha – nevím, proč mě arogance tak hypnotizuje.
Limitovanou edici šampaňského Ruinart naše DSC Gallery udělala vloni s významným berlínským autorem Anselmem Reyle u jeho sólo výstavy.
Ano, jsem knihomol.
Dáváte přednost velkým hostinám, kdy se sejde hodně lidí u jednoho stolu, nebo jste spíš pro komornější stolování?
Mám spoustu dětí, které vídám třeba jen jednou za půl roku, málokdy jsme všichni spolu. Proto miluji, když jsme všichni spolu u stolu. Ale romantická večeře pro dva je taky moc fajn.
Patří k výjimečným okamžikům u vašeho stolu i nějaký slavnostní jídelní servis?
Mám teď servis Metamorphoses od českého umělce Michala Bačáka. Mám jen jeden, nic extra na slavnosti.
K jídlu patří nedomyslitelně i pití. Povíte nám, jaké máte ráda alko a nealko?
Gin tonic a perlivou vodu.
Co byste doporučila za kuchyňskou vychytávku, kterou jste v poslední době objevila?
Polévkovar. Nasype se tam zelenina a koření a vše se udělá a rozmixuje samo a je to rychlé, zdravé a výborné.
Co vám ve vaší kuchyni chybí, aby se stala kuchyní snů?
Nějaká hodně cool socha Davida Černého.
